Králíci Johny a Laura

Bílo-stříbrný Johny k nám přišel v červenci 2011 společně s Laurou, se kterou na sebe byli dost fixovaní. Jejich panička je s těžkým srdcem musela dát pryč. Johny se narodil v květnu 2009 a byl ochočenější a vymazlenější než Laura. Když měl dobrou náladu, nechal se muchlat na klíně. V červenci 2013 přestal Johny žrát a paní veterinářka při operaci zjistila, že mu nekrotizovala čelist a jazyk. Johnymu nebylo pomoci, nechali jsme jej tedy uspat, z čehož jsme byli velmi smutní.

Černá Laura se narodila v červnu 2009. Nebyla tak kontaktní a mazlivá jako Johny. Na podzim 2012 jsme ji chytli se zakrvavenou andulkou vylétnutou z budky. V těch dnech nám bohužel všechny mladé andulky zmizely. Taktéž se nám pak začaly ztráce čerstvě narozená morčátka. Laura musela ze společné voliéry pryč. Místo se jí udělalo na chodbičce. Laura z ní začala hopkat ven, kde ji do dalšího prostoru omezoval plůtek kachen. Nicméně se občas ven dostala, tak jsme ji jen pozorovali, co se bude dít, když bude skákat po zahradě. Laura si od té doby hopkala všude, kde se jí zlíbílo. Dokonce i do ohrady s koňmi a kozami. Protáhnout za hranice našeho pozemku se mohla na mnoha a mnoha místech, ale Laura nikdy neutekla. Lítala si tady a ani psi jí nevěnovali pozornost. Občas si Laura zaskotačila s hedvábničkami nebo obíhala míč pohozený v trávě. Bylo i pro návštěvy legrační, pozorovat ji. Někdy Laura zaběhla k sousedům, pozdravit jejich králíky. Ti se ji snažili chytit, aby Lauře neublížili jejich pejsci. Laura na nikoho nečekala a vždycky šupajdila domů. Nicméně jsme nechtěli, abychom takhle sousedy obtěžovali, tak jsem zadělala všechny útěkové cesty z kozí ohrady, aby si tam Laura mohla běhat na velkém prostoru a přitom nezlobila. Do půl dne byla Laura zase na zahradě. Podruhé jsem uzavřela ohradu neprodyšně. Přes den se Lauře dostat zpět nepodařilo a zavřít ji v ohradě do ubikace také ne. Bohužel Lauru jsme ráno a ani další dny nenašli... Bude nám tady chybět, takový králík byl jen jeden.