Andulky vlnkované

Andulka vlnkovaná (Melopsittacus undulatus)

Původ andulek je v Austrálii. V přírodě je jejich výskyt jen v zeleno-žluté barvě.

Velikost: Přibližně 18 centimetrů, ale záleži to na odrůdě.

Rozlišování pohlaví: Dospělé samečky tohoto populárního druhu poznáme podle modrého ozobí, které má u samiček hnědavou barvu.

Povaha: Andulky jsou velice společenští ptáci, které můžeme bez problémů chovat po párech, ale i ve velké skupině. Kromě toho se dobře snášejí i s jinými druhy. Jednotlivé andulky, pokud si pořídíme mládě, se dají velice dobře ochočit, ale při nedostatku společníků svého druhu jim musíme věnovat mnoho pozornosti.

Chovatelské zařízení: Andulky můžeme chovat v kleci, v pokojové voliéře, v chovné kleci i ve venkovní voliéře. Nemá smysl jejich obydlí osazovat zelení, protože jí ptáci obvykle zničí. Možnost šplhat však andulky vítají.

Klimatické podmínky: Andulky jsou odolní ptáci, a pokud mají k dispozici dobře izolovaný vnitřní úkryt, monou přes zimu zůstat ve venkovní voliéře.

Potrava: Těmto ptákům dáváme jako základ krmivo pro andulky, které doplňujeme senegalským prosem v klasech, kousky ovoce a zeleným krmením. Velice vhodné jsou kousky jablka a ptačinec žabinec. V hnízdním období andulky velmi potřebují také vaječnou směs. Vždy musí mít k dispozici grit a písek na trávení.

Denní činnost: Andulky jsou jednoznačně nejznámější ptáci chovaní v zajetí. Dají se výborně ochočit a při velké trpělivosti se některé z nich také mohou naučit imitovat slova. Talent k mluvení však nemají všechny andulky. Mladé ptáky můžeme jednoduše ochočit, ale i starší jedinci začnou při laskavém zacházení svému ošetřovateli důvěřovat. Adulky vydávají štěbetavé zvuky. Rády se koupou, a proto jim k tomu musíme dávat příležitost. Ačkoli umějí dobře létat, jsou to nadšení šplhavci. Pokud chováme andulku v pokojové kleci jako jeden exemplář, je důležité, aby měla dostatek rozptýlení v podobě různých hraček.

Hnízdění: Tito populární ptáci se rozmnožují velice jednoduše, například v chovných klecích o šířce 60 centimetrů. Andulky si nesplétají hnízdo. Speciální hnízdní budky pro andulky mají na dně mělký důlek, který zabrání tomu, aby se vejce rozkutálela od sebe. Jinak by totiž nebyla dostatečně zahřívána. Hnízdo má rozměr dna asi 15 x 15 centimetrů o výšce 20 centimetrů. Na vletový otvor stačí pro běžnou andulku průměr 5 centimetrů. Samička snáší 4 až 6 bílých vajec, na kterých sedí po dobu 18 dnů. Jakmile se mláďata vylíhnou, začnou je krmit oba rodiče. Po dosažení asi čtyř týdnů vylétají mláďata z budky. Ještě se o sebe neumějí úplně postarat, a rodiče je proto asi týden vodí a přikrmují. Asi ve třech až čtyřech měsících se mláďata plně vybarví. Mladí ptáci se dají poznat podle tmavého zobáku, téměř nepigmentovaného ozobí a tmavých očí bez bílé duhovky.

Barvy: Od doby, kdy se andulky začaly chovat v zajetí, vznikly vlivem barevných mutací a selekce četné formy andulek s různými barvami a kresbami. Tyto mutace se obecně dělí na "normální barvy" a "tukové barvy". Za normální barvy se považují ptáci divokých forem. Příkladem jsou různé odstíny zelené (světlá, tmavá, olivová, šedozelená) a modrá (blankytně modrá nebo kobaltově modrá). Mezi tuková barviva patří například albíni a mutace lutino. To jsou bílí a žlutí ptáci s červenýma očima. Také se vyskytují žlutí a bílí ptáci s tmavýma očima. Dále jsou známé ještě strakaté andulky, andulky s vyjímečnou kresbou (lemovaná, opalínová a přelitá) a ptáci u nichž je normální černá kresba vybledlá nebo má odlišnou barvu (šedokřídlí a bělokřídlí nebo škořicoví). Populárním barevným rázem je také žlutá maska, která nahrazuje bílou masku

Typy: Kromě různých barev také vznikly andulky, které se od divoké formy odlišují svou strukturou peří. Tak známe chocholaté andulky, a dokonce andulky s nakadeřeným peřím. Chocholatí práci sice existují v různých variantách, ale není jich mnoho.

Naše andulky

S hobby chovem andulek jsme začali v roce 2012. Jelikož máme rádi různorodost, snažíme se mít andulky v různých barvách.