Minifarma Falbgery je soukromý rodinný zookoutek s cca 30-ti druhy a plemeny zvířat. Minifarmu mohou navštívit jak turisté, tak školská a jiná zařízení. Při komentované prohlídce se dozvíte o životě místních zvířátek, některé si můžete hladit a pokud jim donesete nějakou mlsku, můžete je pod dozorem také nakrmit.
V místě je možnost svezení na poníkovi, povodění kozičky či pejska na vodítku nebo koupě suvenýrů včetně turistické vizitky
Minifarma dále nabízí: zooterapii, ergoterapii, dárkové poukazy týkající se minifarmy a možnost navštívení s některými zvířátky školy, školky a různé akce. V případě zájmu více dětí uspořádá minifarma chovatelský kroužek. Na farmičce vzniká také malé zemědělské muzeum, které je však zatím v počátku.
GPS souřadnice: 49.7511500N, 16.1520636E
Zemní veverky patří do řádu hlodavců (rodentia). Řád hlodavci se dělí na několik čeledí. Burunduky řadíme do čeledi veverkovitých (sciuridae). Tu ještě dělíme do podčeledí, jednu společnou podčeleď sdílejí zemní a stromové veverky, ale také svišti a psouni.
Rozlišujeme šestnáct druhů zemních veverek. Všechny tyto druhy mají lícní torby, které často sahají až k ramenům. Pro všech 16 druhů jsou typické podélné pruhy po zádech. Existují však (zvláště v zahraničí už jsou považovány za běžné) také vyšlechtěné druhy s odlišnými barevnými variantami srsti, například - burunduk páskovaný bílý nebo se světle hnědou srstí varianta skořicová.
Burunduk páskovaný (Tamias sibiricus)
- u nás je nejčastěji chovaným druhem zemní veverky
- délka života ve volné přírodě se pohybuje od 6 do 7 let, v péči člověka se dožívají i vyššího věku
- včetně ocásku dosahují velikosti asi 21-25cm, opravdu podstatnou část ale tvoří právě ocas
- srst na zádíčkách má barvu žlutohnědou, která přebíhá do šedé, na zádech pozorujeme pět tmavěhnědých pruhů
dospělý burunduk váží asi 50 -120 g.
- burunduk páskovaný se vyskytuje v pásu mezi Beringovým a Bílým mořem, žije také v Mongolsku, Japonsku a ve středu Číny. obvykle ve smíšených či jehličnatých lesích
- ve volné přírodě se živí podobně jako v zajetí: semeny, bobulemi, výhonky, ale také houbami, oříšky i listy ze stromů a hmyzem
- v přírodě si každá veverka brání své teritorium - nežijí tedy pospolným životem
- období rozmnožování začíná v dubnu, tedy po ukončení zimního spánku, doba březosti trvá přibližně 1 měsíc a obvykle se narodí v jednom vrhu 3-6 mláďat, samice kojí mláďata necelé 2 měsíce (více informací v sekci Chov)
- mezi nejznámější příbuzné burunduka páskovaného (patří do stejné podčeledi) řadíme: sviště horského, sysla obecného, čipmanka horského, čipmanka východního, čipmanka malého, veverku popelavou a konečně u nás se vyskytující veverku obecnou, čipmank je zvířátko, které také patří mezi zemní veverky, jsou burundukovi na pohled velmi podobní, ale narozdíl od nich je můžeme spatřit v různých koutech Ameriky.
Krmení: V obchodech se dá koupit už namíchaná směs pro veverky, ale samozřejmě lze použít i většinu směsí pro hlodavce.V podstatě můžete veverku krmit všemi druhy semen a jader, až na mandle, které obsahují kyanovodík a veverka by nejspíObrazekš nepřežila! Drobná semínka, např. pro drobné ptáky, veverky moc v oblibě nemají, protože vylupování je pro ně pracnější :-) Nejvhodnější krmná směs by měla obsahovat cca 25 % ovsa, 40 % slunečnice, 10 % semence, 25 % pšenice a případně další semena. K tomu je dobré jídelníček obohatit např. o lískové, burské i vlašské oříšky nebo žaludy, bukvice a šípky.
Zemní veverky jedí kromě semen skoro všechny druhy ovoce, bobulí a plodů. Někdy i zelenéObrazek krmení, to ale musíte vyzkoušet. Na jaře je dobré dávat do klece čerstvě nařezané větve z ovocných stromů nebo z vrby. Veverky větve ohlodávájí a tím si zabrušují zoubky. Živočišné krmení pokryjete nejlépe dávkou moučných červů ((k dostání ve zverimexech), samozřejmě podle stáří veverky a velikosti červů :-) S množstvím to ale nesmíme přehánět, protože červi jsou tuční. Je možné je krmit i sarančaty nebo cvrčky. Některá zvířata ochutnají i kousek syrového netučného masa, hovězího nebo telecího. Čerstvé mléko si veverky občas dají, ale jen v malém množství. Ovšem pro mláďata a březí nebo kojící samice je důležitější.
Zdroj: www.cenisek.estranky.cz
